Převzato z učení Šamara Rinpočheho o Phowě v centru Bodhi Path ve Virgínii, 20. června 2004
Chtěl bych se podělit o tradiční učení o tom, jak rozvíjet dobrý úsudek. Toto učení nám pomáhá důvěřovat našemu „selskému rozumu“ a vyhnout se omylům. Čtyři připomínky se zde týkají dharmy, stejně jako všech aspektů našeho každodenního života. Věřím, že mnoho problémů v moderní společnosti by mohlo být vyřešených, pokud by lidé následovali tyto jednoduché rady.
Toto učení nazývám „Čtyři zásady moudrosti“. Moudří vědí na koho a na co se mohou spolehnout. Takto se vyhýbají mnohým nástrahám nedbalého myšlení.
Toto učení tvoří čtyři jednoduché zásady:
- Spoléhat se na učení a ne na učitele
- Spoléhat se na význam a ne na slova
- Spoléhat se na hloubku a ne na povrch
- Spoléhat se na moudrost a ne na koncepty
- Spoléhat se na učení a ne na učitele
Často jsme ohromení řečníky, kteří nás uchvátí svým charizmatem. Silné osobnosti dokážou v publiku vyvolat silné emoce. Řečníci či učitelé, kteří jsou zábavní, provokativní nebo okouzlující nás dokáží motivovat k činům. Dnes se zdá, že aby učitel měl vůbec nějaké studenty, musí se stát „motivačním řečníkem“.
To ale může způsobovat problémy. Je třeba jmenovat charizmatické vůdce minulosti, kteří přivedli lidi do velkého utrpení? Zdání může klamat. Charizma nám neříká, zda jsou něčí znalosti správné nebo ne.
Vybírejte si duchovního učitele tak opatrně, jako byste si vybírali chirurga. Váš život závisí na schopnostech tohoto chirurga. A něco mnohem důležitějšího závisí na schopnostech duchovního vedení.
Samozřejmě se mnoho lidí, zajímajících se o buddhismus, ještě necítí být připravení mít osobní vztah s učitelem. Možná jim stačí číst knihy o dharmě od různých učitelů. Na začátku je užitečné sondovat. Ale pokud chceme, aby naše praxe šla za povrchní úroveň, pokud chceme učinit nějaký pokrok, musíme si v určitém bodě najít učitele.
Doporučuji vám, abyste do výběru učitele dharmy vložili tolik péče, jako do výběru chirurga na rakovinu. Než se rozhodnete pro jednoho učitele, měli byste udělat průzkum. Nejdříve prozkoumejte několik učitelů. Potom si jednoho vyberte na základě nejdůležitějších kritérií: schopnost učit, meditativní bdělost a znalosti dharmy.
Tradičně jsou učitelé buddhistické filosofie různí od učitelů meditace. Není samozřejmě lehké najít někoho opravdu kvalifikovaného v kterékoliv z těchto oblastí. Ale učitelé kvalifikovaní v meditaci jsou ještě hůře k nalezení než ti, kteří mají dobré akademické znalosti filosofie. Učitelé filosofie mohou být dokonce schopní učit základy meditace. Ale pokročilejší praxe může učit pouze někdo, kdo sám na buddhistické cestě učinil určitý pokrok.
Buddhističtí učitelé by měli učit učení Buddhy, ne svá vlastní učení. Proto je užitečné něco o Buddhových učeních vědět. Číst knihy o historickém Buddhovi a jiných velkých učitelích minulosti, jako byli žáci Buddhy a tibetští mistři jako Milarepa. To vám pomůže posoudit, zda učitel předává pravou dharmu.
2. Spoléhat se na význam a ne na slova
Lidé rádi následují krásná slova. Působivý jazyk může být velmi přesvědčivý. Formulace může být obratná a může objasnit význam nebo může pomoci něco zkrášlit, jako v básni nebo v písni, nebo může být použita k zapůsobení na obecenstvo. Dát mu vědět, že jste vzdělaní a zdatní v řečnickém stylu a způsobech vyjadřování. Ale nejdůležitější je význam: měl by být správný.
Co je správným významem v duchovním učení? Aby byl význam správný, musí učení v první řadě přinášet nějaký prospěch. Zadruhé, musí být pravdivé. Pokud jsou tato dvě kritéria splněna, je formulace méně důležitá. Ale díky dobré formulaci se mohou správná učení snáze číst a být zajímavější, takže i ta je prospěšná.
Jenže pokud používáte dobré formulace a říkáte lži, nejenže vaše dobrá stylizace nemá žádnou hodnotu, ale ve skutečnosti je i škodlivá, protože můžete způsobit, že lidé podlehnou škodlivé víře a dopustí se chyb.
Zde je příklad. Legenda říká, že kdysi existoval brahmanský učenec, který měl velmi krásnou ženu. V pokročilém věku tento bráhman onemocněl a věděl, že již brzy zemře. Byl žárlivý a vyděsilo ho, že by si poté, co zemře, mohl jeho ženu vzít jiný muž. Tak jako velmi odhodlaný učenec udělal něco docela krutého. Sebral všechny své síly, aby sepsal knihu s jediným sobeckým záměrem – přesvědčit ženu k tomu, aby skočila do jeho pohřební hranice. V této knize bráhman napsal, že až bude jeho tělo nabídnuto bohu Šivovi, promění se z hořícího těla v „osvobozené“ tělo. Pokračoval, že bráhmanova žena není jen manželkou, ale bohyní v posvátném svazku, která by se ke svému choti měla přidat a být osvobozena zároveň s ním. Styl i jazyk této knihy byly dokonalé, protože bráhman byl mistrem rétoriky. Legenda říká, že kniha byla tak přesvědčivá, že žena skutečně do ohně skočila. A tak v Indii začala hrozná praxe sati. Široce se rozšířila až do zákonného zákazu Brity a na některých místech dokonce pokračuje dodnes.
Stylizace je květinou, je ozdobou. Skutečným základem je význam. Dobrá formulace bez významu je jako drahocenné klenoty na mrtvole. Síla významu se projeví, i když slova nejsou působivá – jako nádherná žena, která není nijak ozdobená a z níž přesto září přirozená krása. Obratná stylizace spojená s dobrým významem je jako nádherná žena, jejíž přirozený půvab vyzdvihují nádherné šperky.
3. Spoléhat se na hloubku a ne na povrch
Nikdo se úmyslně nesnaží být plytký, ale mnoho z nás dovoluje, aby spěch a nedostatek důvěry ve vlastní úsudek zp§sobily, že se spoléháme na převzaté myšlenky, předsudky a klišé. Obzvlášť když dojde na náš duchovní život, je důležité vlastní zkoumání každého učení. Buddhismus nevyžaduje slepou víru. Naopak, na buddhistické cestě nemůžete pokročit, dokud nejste ochotni jít za obecně rozšířené představy.
V buddhismu je obzvlášť důležité snažit se vidět pod povrch. Buddha odevzdal učení na různých úrovních v závislosti na schopnostech posluchačů, ať už začátečníků nebo pokročilých praktikujících. Ale i učení pro začátečníky může vyjádřit hluboké odkazy pro vysoce kvalifikované praktikující, kteří jsou schopni je dešifrovat.
Co je však důležitější, abyste získali vůbec nějaký užitek z dharmy, musíte být schopni hluboce přemýšlet. Dovolte mi, abych to vysvětlil. Pokud máte nějaký problém, měli byste hledat řešení, které tomuto problému odpovídá. Pokud je vaše potíž jednoduchá, můžete najít rychlé, jednoduché řešení. Ale pokud řešíte složitější problém, budete potřebovat mocný lék. A pokud je váš problém ten nejhlubší, který lidé nebo žijící bytosti mohou zažívat – problém utrpení a existence – potom budete potřebovat hluboké řešení, nejsilnější možný lék.
Pokud nemáte žádnou nevědomost, nepotřebuje se jí zabývat. Buddhova učení, dharma, nám ukazují směr k osvícení. Abychom vytáhli kvalitu osvícení ze základu naší každodenní nevědomosti, musíme dharmu aplikovat na každý aspekt této samotné nevědomosti. Tímto způsobem se řešení objeví přímo z našich problémů. Slavný buddhistický text starověkého indického filosofa Vasubandhu, Abhidharmakóša („Pokladnice projevu dharmy“) říká, že když praktikujete používáním léků na malé problémy, nakonec se postupně zbavíte svého největšího problému, samotné nevědomosti.
Tak je možné vyléčit nejsilnější zmatek nejjednodušší meditací. Například, sexuální touhu můžete zmírnit meditací na mrtvá těla. Ale nejjemnější zmatek může být vyřešený jen nejhlubší moudrostí. Na to je tedy potřebné Diamantové samádhi, poslední úroveň meditativního pohroužení před osvícením, které ukončuje jemná zatemnění, která zůstávají na konci buddhistické cesty.
Následovat tuto zásadu znamená, že byste sami neměli být spokojeni s povrchním uvažováním a že byste měli povzbuzovat i ostatní, aby také posuzovali do hloubky.
4. Spoléhat se na moudrost a ne na koncepty
Zde budu velmi stručný. Tato poslední zásada je nejhlubší, ale dá se o ní říct velmi málo.
Je určená hlavně pro opravdové praktikující. Získat moudrost znamená uvědomit si podstatu mysli. Abyste toho dosáhli, nemůžete se spolehnout na dualistické vědomí; proniknete k nedualistické mysli, kterou nazýváme moudrostí. Meditující se spoléhají na nedualistickou mysl a ne na normální dualistické myšlení. Vědí, že jazyk, logika a intelekt jsou omezené a nemohou poskytnout přístup k absolutní realitě, proto na ně příliš nesázejí.
Tato zásada radí nespoléhat se na dualistickou nebo logickou a konceptuální mysl, která je iluzí, ale na nedualistickou mysl. Jděte pod povrch, nenásledujte iluzi jako obvykle. Prosím nezapomeňte, že je jedno jak úchvatné nebo přesvědčivé naše myšlenky jsou, absolutní realita je mimo jejich dosah.
Závěr
To jsou tedy Čtyři zásady Moudrých. Je to znamení doby úpadku, že většina lidí dnes jedná v přesném opaku k těmto zásadám? Bez přestávky hromadí jednu chybu za druhou. Lidé se sami uvádějí v omyl, načež jedna osoba pomýlí druhou, která následně nesprávné myšlení přenese ještě na ostatní a tak vzniká nekonečný řetězec omylů. Prosím, nenechte se chytit do tohoto řetězce. Spoléhejte se na tyto čtyři zásady a přetrhnete pouta iluze, stejně jako velký bódhisattva Mandžušrí, který dosáhl dokonalé moudrosti; přeťal zatemnění mečem moudrosti.
___________________________________________
Originál: 4 ways of the wise by Shamar RinpocheOriginál ©2004 Bodhi Path Buddhist Centers
Překlad do češtiny ©2009 Bodhi Path Praha – centrum tibetského buddhismu