Buddhismus v Tibetu
Buddhismus byl v Tibetu známý již od 6. století. V osmém století pozval tibetský král, Trisong Detsen, do Tibetu dva buddhistické mistry, Padmasambhavu (také známého jako Guru Rinpočhe) a Šantarakšítu. Ve stejné době také král inicioval překlady mnoha důležitých buddhistických textů do tibetštiny. Tato první vlna učení a překladů byla počátkem tradice Ňingma, která se také označuje jako “Stará škola překladatelské tradice”. Učení tradice Ňingma jsou založena na textech z tohoto prvního období překladů.
V 9. století postihlo buddhismus v Tibetu období represe a úpadku pod vládou krále Langdarmy, který buddhistické kláštery přeměnil pro předbuddhistické náboženství Bön. Buddhismus v Tibetu začal znovu vzkvétat až v 11. století. V té době začalo druhé období překladů spolu s revizí původní terminologie i novými překlady. Učení, která zakládají svou transmisi na tomto období se nazývají Sarma nebo “Nové školy překladatelské tradice”. Z nich jsou nejznámější školy Kagju, Sakja a Gelug.
Marpa © Francoise Pommaret Collection, Himalayan Art Collection
Tradici Kagju přinesl do Tibetu Marpa Lotsawa, překladatel (1012-1097). Marpa kladl důraz na čtyři zvláštní transmise, jejichž původ sahá k indickému siddhovi Tilopovi a dalším indickým mistrům linie Mahámudry. Tradici Sakja založil Khon Končhog Gjalpo (1034-1102), který svou transmisi soustředil na učeních předaných indickým mahásiddhou Virupou. Tradici Gelug ustanovil Tsongkhapa (1357-1419), který vyzdvihoval učení školy Kadampa, založené indickým mistrem Atíšou (982-1054).
Dnes existují čtyři hlavní školy tibetského (mahájánového) buddhismu, a to Ňingma, Sakja, Gelug (čerpající z Kadampy) a Kagju. Všechny školy tibetského buddhismu sdílejí základní učení Buddhy a mají stejný cíl. Rozdíly mezi nimi jsou jak historické, protože každá pochází z jiné linie učitelů, tak praktické, jelikož metody každé školy jsou přizpůsobeny různým typům bytostí na cestě k osvícení.
© Buddhistická centra Bodhi Path
Nejnovější komentáře